Historie

Zámek vznikl na místě staré renesanční tvrze z konce 16. století, která byla postavena v místech bývalého dědičného rychtářství rodiny Berbeků z Kunwaldu. Jejím budovatelem byl Jan Cetryš z Kynšperka, tvrz pak náležela jeho polským příbuzným Redernům. V roce 1661 panství zakoupil hrabě Gabriel Serrenyi, sňatkem Magdalény Thunové s hrabětem Františkem Josefem Serrenyim tvrz po její smrti přešla na její sestru hraběnku Marii Eleonoru Thunovou, provdanou za knížete Antonína Floriana z Lichtensteinu.

Dnešní barokní podoba zámku vznikla během přestavby tvrze v letech 1725–1734 podle projektu slavného vídeňského architekta Jana Lukáše Hildebrandta. Venkovský zámek byl vybudován pro manželský pár hraběte Bedřicha Augusta Harracha a jeho manželku Marii Eleonoru z Lichtensteinu, jejichž alianční znak dodnes zdobí zahradní průčelí zámku. Věhlasný architekt Hildebrandt náleží ke sloupům rakouského baroka, působil mimo jiné ve službách slavného prince Evžena Savojského, pro kterého postavil například jeden z nejslavnějších a nejnavštěvovanějších rakouských zámků, zahradní palác Belvedér ve Vídni. 30 let rovněž působil jako domácí architekt rodiny Harrachů a zahradní průčelí zámku v Kuníně je zmenšenou variací jednoho z nerealizovaných návrhů Hildebrandta pro letní rezidenci knížete-arcibiskupa salcburského Františka Antonína Harracha palác Mirabell.

Rodina Harrachů však na zámku trvale nesídlila. Svými úřady byla spojena s největšími evropskými metropolemi ve Vídni, Madridu, Neapoli, Bruselu a hlavní sídlo rodiny se nacházelo v rodinném paláci na náměstí Freiung uprostřed Vídně nedaleko Hofburgu, hlavního sídla rakouských panovníků.

Hrabě Bedřich August Harrach a jeho manželka kněžna Marie Eleonora z Liechtensteinu do Kunína zavítali společně pouze jedenkrát v roce 1724, kdy rozhodli o přestavbě nevzhledné tvrze na barokní zámek. Jejich mladší syn hrabě František Xaver a jeho manželka Rebeka na zámek zajížděli pouze příležitostně v průběhu 70. let 18. století. Trvalé osudy se zámkem se rozhodla sdílet až vnučka stavitelů a nejvýznamnější majitelka zámku hraběnka Marie Walburga Harrachová, provdaná hraběnka z Waldburg-Zeilu.

Po její smrti zámek náležel dalším rodinám: Schindlerům z Kunewaldu, Fürstenberkům a rytířům Bauerům. Těm byl zámek po druhé světové válce konfiskován. Na konci války zámek vyplenili vojáci sovětské armády. Podle očitých svědectví na koních jezdili po barokním schodišti až do druhého patra zámku, bajonety rozbodávali vzácné obrazy, ničili nábytek, vyhazovali z oken, vzácné svazky zámecké knihovny používali jako toaletní papír. Dílo zkázy bylo dokonáno, když se na zámku zřítily stropy a zavalily původní historické obrazy, které byly shromážděny v jednom z pokojů. Ze sutin je pomáhala vyprošťovat armáda a obrazy pak byly rozvezeny do depozitářů různých hradů a zámků. V dalších letech zámek sloužil jako ubytovna a vývařovna pro zaměstnance nedalekého statku a později sklad léčiv. V 70. letech vznikly projekty na přebudování zámku pro účely studentské ubytovny, zámek byl staticky zpevněn, nicméně během dalších prací vznikly zámku nenapravitelné škody zcela mimořádného rozsahu. V řadě pokojů byly otlučeny omítky až na zdivo a zcela nenávratně tak zničeny historické malby, které se pod omítkami urývaly. Byly vytrhány obložky, parkety, které posloužily jako palivo. Do pokojů byly vestavěny příčky pro vybudování budoucích sociálních zařízení a vestavěny ocelové zárubně. Staviteli naštěstí došli finanční prostředky a stavba byla zastavena a zámek dále neúprosně chátral.

Změna přišla až v roce 1998, kdy byl zcela zdevastovaný zámek převeden do majetku obce Kunín a ve spolupráci s Muzeem Novojičínska vznikly projekty na jeho záchranu s cílem obnovit jej do původní historické podoby, navrátit zde původní historické sbírky a zámek zpřístupnit veřejnosti. Zámek byl po několikaleté rekonstrukci poprvé otevřen veřejnosti v roce 2004. Slavnou mši a poděkování za záchranu zámku v nedalekém kostele sloužil tehdejší ostravsko-opavský biskup František Václav princ Lobkowicz a mše se vedle pravnuka rakouského císaře hraběte Waldburg-Zeila zúčastnili také vnuci posledního majitele zámku doktora Victora Bauera. Návrat potomků posledního majitele zámku představoval pro zámek obrovský přínos. O jejich místě pobytu po druhé světové válce chyběly jakékoliv zprávy. Pátrání se přeneslo do celého světa až jedna stopa nás zavedla do Spojených států amerických a rodina odpověděla, že zámek po dlouhých letech opět ráda navštíví. V září 2001 do událostí vstoupily známé atentáty na Dvojčata v New Yorku, kdy byla doprava mezi Amerikou a Evropou na čas přerušena a rodina nakonec prvním letem na konci září přicestovala do Vídně a odtud do Kunína. Zámek pak navštívili další členové rodiny žijící v Rakousku, Německu a dalekém Chille. Rodina zámku poskytla vzácné dokumenty, historické fotografie pokojů s jeho zařízením, historické inventáře, rodinný archiv, a to vše také umožnilo pokoje navrátit do historické podoby a dohledat vzácné historické sbírky a vrátit je nazpátek na jejich původní místa. 

Zámku se podařilo navázat kontakty rovněž s dalšími rodinami, které v minulosti vlastnily zámek a žijí dnes v zahraničí. Také tyto rodiny poskytly zámku své sbírky a zámek v Kuníně dnes náleží mezi nejbohatěji vybavená šlechtická sídla u nás.