Rovnou na obsah Rovnou na menu
Menu
Zámek Kunín

Zámek v nové sézoně otevíráme na Velký pátek 29. 3. 2024.

Zámecký park

Podoba zámecké zahrady a přilehlého areálu zámku v Kuníně je poprvé doložena na plánu datovaného do let 1812–1828, po výstavbě nového farního kostela v blízkosti zámku. Plán detailně přibližuje tehdejší podobu parku v dobách nejvýznamnější majitelky zámku hraběnky Marie Walburgy z Waldburg-Zeilu (1762–1828), doprovázeného ovocnou zahradou v jeho severní části. Hraběnka Marie Walburga, která na zámku v Kuníně vybudovala jeden z nejmodernějších filantropických ústavů  a učinila jej ohniskem vzdělávání na celé Moravě, nechala zahradu zámku projektovat jako osvícenský sentimentální park. Zahradní kultura byla považována za vrchol umění a své inspirace hledala v dobové literatuře. Takové pohádkové zahrady na Moravě projektoval blízký spolupracovník hraběnky, hrabě Jan Nepomuk Mittrowský. Projekt si u něj objednala také hraběnčina matka pro svůj zámek v Bystrém ve východních Čechách. Vzorem a ideálem osvícenského parku byla především zahrada maršála Mořice Lacyho v Neuwaldeggu u Vídně. Ne náhodou jsou v pozůstalostním inventáři hraběnky zaznamenány také grafické listy s pohledem na tuto zahradu.

Plán zámeckého parku v Kuníně mezi lety 1812-1828

Rozdělení zahrady potvrzuje rovněž půvabný, leč stručný popis zámecké zahrady v Kuníně v dopise Roziny Gebauerové (1793–1845), žačky zámecké školy hraběnky Walburgy, z roku 1806: „Zahrada je prostá a krásná a je rozdělena do dvou částí, na stromovou a anglickou zahradu, anglická je protkána několika pískovými chodníky a podél šíře je opatřena alejí různých stromů. Na jednom prostranství stojí trojúhelník z jedlí, na dalším ovál z topolů. To je malý popis naší stromové a anglické zahrady. Vedle toho je zde také květná zahrada, ve které je také ještě mnoho krásných věcí a září květiny všech druhů.“ Popisovanou zahradu nacházíme na plánu zámeckého parku v Kuníně z doby po roce 1812. Součástí parku byly také strouhy a vodoteče, vedené v hlavních osách parku, zámecká kuželna v parteru zámku a nebo Švýcarský dům v severozápadním rohu zahrady. V těchto částech parku se odehrávaly hry dětí ze zámecké školy a také gymnastika, která byla na zdejším vzdělávacím ústavu zavedena patrně vůbec poprvé v rámci rakouských zemí.

Švýcarský dům

Stromovou zahradou byla patrně myšlena ovocná zahrada v severní části. Část zahrady nechala vybudovat také jako pedagogickou zahradu filantropů, inspirovanou podobně jako vzdělávací ústav myšlenkami zednářství a tajných iluminátů, doprovázenou školní ovocnou (stromovou) zahradou, jejíž existenci dokládá ještě indikační skica moravského zemského katastru z roku 1833. Pomologie a šlechtění ovocných stromů byly neodmyslitelnou součástí vzdělávání dětí. V nedalekém Vražném byl k zájmu o přírodní vědy přiveden bývalým zámeckým kaplanem a spolupracovníkem hraběnky Johannem Edmundem Schreibrem (1768 - 1850) maličký Johann Gregor Mendl...

Pohled na zámecký parter kolem roku 1861

K proměně zahrady v anglický krajinářský park došlo za hraběnčina dědice a adoptivního vnuka Bedřicha Emila Schindlera šlechtice z Kunewaldu (1809–1867) a jeho uměleckého zahradníka Vincence Trappla (1825–1883), kdy zámecký park doznal zásadních úprav a změn, z nichž ty hlavní přetrvaly až do dnešních dnů. V jejich rámci byla zrušena ovocná zahrada v severní části parku a na jejím místě byla vybudována stavba oranžérie a za ní pak užitková zahrada. Průhled od zámku k oranžérii se tak stal novým hlavním pohledem celé zahrady a ovlivnil tvarování dalších částí parku, např. založení malého rybníčku s umělým ostrůvkem, který se v parku nachází dodnes. Nejstarší podobu oranžérie dnes dokládá obraz manželky nového majitele zámku Arnoštky Pfundhellerové (1814–1905), získaný z Rakouska v roce 2015 pro zámek společně s rozsáhlou pozůstalostí rodiny Schindlerů z Kunewaldu . Na portrétu z roku 1837 je žena zobrazena jako nevěsta sedící v rohovém severním pokoji zámku, který dříve sloužil jako kabinet hraběnky, s výhledem na oranžérii a nově vzniklé prostranství mezi zámkem a zahradní novostavbou. S velkou mírou pravděpodobnosti se můžeme domnívat, že autorem oranžérie mohl být František Biela (1789–1871), vrchnostenský stavitel z Fulneku, který již předtím pro hraběnku Walburgu jako svou prvotinu navrhnul v blízkosti zámku kostel Povýšení svatého Kříže a společně s fulneckým uměleckým zahradníkem Augustem Brasse se podílel na budování zámeckých zahrad v nedalekém Fulneku. Brasseho dceru Friedriku si v roce 1835 vzal za manželku další kunínský panský zahradník Jan Gold (1809–1880), který byl zároveň strýcem majitele panství Bedřicha Emila Schindlera. Plán malého skleníku pro zámeckou zahradu ve Fulneku od Františka Biely z roku 1835 je dodnes dochován ve fondech velkostatku Fulnek.

Arnoštka Pfundhellerová

První fotografický záběr kunínské oranžérie pochází z roku 1889, kdy zámek náležel novým majitelům lantkrabatům z Fürstenberka a během své návštěvy jej společně s dalšími záběry parku pořídil syn Bedřicha Emila Schindlera architekt Maxmilián Schindler z Kunewaldu (1854–1929). V roce 1891 byla oranžérie podle zpráv tisku upravena pro pěstování leknínů Viktorie královské. Stalo se tak patrně na popud nového zámeckého zahradníka Františka Zatloukala, kterému se již několik let předtím podařilo rostlinu úspěšně pěstovat ve sklenících kopřivnického továrníka Ignáce Šustaly, což bylo zaznamenáno v roce 1887 v časopise Vesmír. Semena rostliny velikosti fazolí byla do Kunína dovezena v roce 1891 z Erfurtu a majitel zámku lantkrabě Josef Bedřich z Fürstenberka (1860–1906) tehdy umožnil návštěvu svého parku a zhlédnutí květů rostliny široké veřejnosti.

Oranžerie

Archivní dokumenty přinášejí ojedinělé zprávy o oranžérii rovněž ve 20. století, kdy byli majiteli zámku brněnští velkoprůmyslníci rytíři Bauerové. Inspekce parku, provedená 20. a 21. dubna 1929 zaznamenává, že zámecký skleník je v pořádku. Prohlédnuty byly také nové akvizice získané ze Schönbrunnu. Tehdy bylo vytknuto, že mladé výhonky velkého počtu rostlin byly napadeny padlím, a aby byla obstarána rychlá náprava, mělo být vyžádáno dobrozdání od „Mein Sonntagsblatt“, tehdejšího týdeníku specializovaného na dům a zahradu.

Dramaticky se situace změnila o rok později. Na základě neúspěšného pokusu o prodej kunínského panství v souvislosti s pozemkovou reformou, která se dotkla hospodaření velkostatku, a 20 let trvajícího zápasu o svůj majetek, rozhodl se majitel velkostatku Victor rytíř Bauer (1876–1939) omezit provoz zahrady. Ve služební instrukci pro zahradnictví z 28. října 1930 se o oranžérii doslova píše: „Práce ve skleníku budou omezeny na nejnutnější a zahradník musí mít před očima, že neprovozujeme zámecké zahradnictví, ale obchodní zahradnictví. Kromě několika ozdobných rostlin pro několik záhonů v parku, květináčových  rostlin k dekoraci zámecké haly a orchidejí ve skleníku, bude vše ostatní zařízeno na prodej rostlin a květin jdoucích na trh. Všechny nadbytečné rostliny budou odprodány a musí se hledět pouze na peněžní výnos. Kvůli ušetření topného materiálu v zimě budou skleníkové rostliny rozestavěny v jednom domě.“

Zahradní průčelí zámku kolem roku 1930

Následná devastace oranžerie a spolu s ní celého zámeckého areálu a zámku přichází po roce 1945. Zpráva Památkového úřadu v Brně z 19. dubna 1955 uvádí, že „v parku, jenž zámek obklopuje, bylo již dříve vykáceno místo pro fotbalové hřiště. Půda je zde značně provlhlá, naprosto se místo pro hřiště nehodí. V podélné ose hřiště (asi dřívější prospekt!) stojí budova skleníku, jehož zasklení je rozbito. Jistě na tom má hlavní vinu fotbalová branka, stojící před ním. V místech, která ještě trochu chrání před deštěm, je „uskladněno“ umělé hnojivo (naházené bez ladu a skladu, dus. vápno s jinými chemikáliemi na hromadě, papírové pytle jsou potrhány a rozmoklé). Instalace ústř. topení, jímž je skleník vybaven, chátrá a je ničeno chemicky. Kromě tohoto nepořádku není ve skleníku nic (rostliny jsou pryč).“ Stavba zdevastované oranžerie byla ze zámeckého parku definitivně odstraněna v průběhu 60. let minulého století.

Park by po celá dlouhá desetiletí spíše neudržován, došlo ke zcela nevhodným zásahům, které vedly k zničení staveb, jež byly jeho nedílnou součástí. Zajímavým výpovědním materiálem je v tomto ohledu popis parku z roku 1951: "V celku je park zcela zpustlý, cizí dřeviny (Ginkgo, Liriodendron) a nejstarší exempláře domácích stromů se blíží zkáze, některé stojí odumřelé na místě. Je nutno s největším urychlením ošetřit park zahradníkem - specialistou a pak pověřit zahradního architekta rekonstrukcí parku s ohledem na novou funkci některých ploch za spolupráce našeho útvaru."

V roce 1999 nastaly změny, vlastníkem zámku a zámeckého parku se stala Obec Kunín, zdevastovaná budova zámku prošla opravou a obdobnou proměnou prošel také zámecký park. Snahou je uvést park do podoby, v jakém se nacházel na přelomu 19. a 20. století a vdechnout mu podobu anglického přírodně - krajinářského slohu. Dřeviny zastoupené v parku jsou převážně listnaté, zastoupeny jsou Fraxinus excelsior, Carpinus betulus, Acer platanoides, Tilia cordata, Quercus robur, Alnus glutinosa, Salix sp.,Acer campestre, Aesculus hippocastanum, Robinia pseudoplatanus, Populus sp, Primus padus. V menším počtu se zde vyskytují Gymnocladus dioicus, Fagus sylvatica, Tilia platyphyllos, jednotlivě Acer negundo, Prunus communis, Betula pendula, Corylus avellana, Crataegus monogyna. Jehličnaté dřeviny jsou zde zastoupeny jen několika exempláři: Picea abies, Pinus strobus, Taxus baccata, Thuja occidentalis, Chamaecyparis pisifera "Squarrosa", Pseudotsuga menziesii. Z nově vysazených dřevin to jsou Ginkgo biloba, Liriodendron tulipifera, Gleditcia triacanthos, Magnolia kobus a další.

Největší chloubou a zajímavostí parku jsou "srůsty" dřevin (např. Fagus sylvatica + Fraxinus excelsior + Fagus sylvatica, nebo Tilia grandifor + Carpinus betulus). Nalezneme zde i solitéry dubu letního (Quercus robur) staré více jak 250 let, nebo buku lesního červenolistého (Fagus sylvatica "Atropurpurea"), které pamatují dobrou hraběnku Walburgu. Tak jako sochy na atice zámku tiše shlíží do krajiny Poodří, tak i tito velikáni mlčky naslouchají ševelení návštěvníků zámeckého parku.

Partneři