Kostel Povýšení svatého Kříže

Základní kámen kostela Povýšení svatého Kříže byl položen v roce 1810. Kostel v Kuníně neměl mít v celém okolí obdoby. Vzorem pro nový kostel se stal slavný chrám Vzkříšení Páně ve Slavkově u Brna, postavený na objednávku Václava Antonína knížete Kaunitze významným vídeňským stavitelem Ferdinandem Hohenbergem von Hetzendorf. Prostý a působivý kostel v Kuníně byl prvním dílem mladého, začínajícího stavitele a Hohenbergova žáka Franze Biely (1789 – 1871). Podobně jako kostel ve Slavkově měl být určen pro všechna vyznání a navazoval tak na koncept a myšlenkový základ ojedinělé zámecké školy na nedalekém zámku, dílo zakladatelky kostela Marie Walburgy hraběnky z Truchsess-Waldburg-Zeilu (1762 – 1828). Vedle sebe zde v duchu nevídané tolerance a snášenlivosti studovaly děti bez rozdílu sociálního původu, národnosti: Češi i Němci a také náboženského vyznání: katolíci, evangelíci i židé. Nejvýznamnějším žákem zámecké školy zde v bývalém německém Kunvaldu byl pozdější Otec národa, syn luteránkého učitele z Hodslavic, historik František Palacký (1798 – 1876). Vysvěcení kostela v roce 1812 bylo velkou událostí.

Zakladatelka kostela hraběnka Walburga nechala do věžičky kostela vložit pamětní listinu, která popisovala, za jakých útrap a obětí v dobách napoleonských válek a bídy byl chrám budován. Prvním kunínským farářem byl ustanoven hraběnčin spolupracovník a zámecký kaplan Josef Ignác Turek (1783 – 1850). Oblíbený učitel Františka Palackého se později po svém odchodu na faru v Dašicích na Pardubicku zařadil mezi vůbec první šiřitele jiřinek u nás.

Jednoduchý a působivý ráz kostela podtrhovalo architektonicky čisté průčelí, tvořené peristylem se čtyřmi jónskými sloupy, vchodem, k němuž ze tří stran vedlo pět kamenných schodů, a také architrávem se železným zábradlím, tvořícím jakýsi balkón. Aby se předešlo častým a opakovaným povodním, byla podlaha kostela vyvýšena na úroveň schodiště. Interiér prostého bílého kostela vytvářel elipsu. Na jeho výzdobě se podílel rovněž další začínající umělec Johan Ender (1793 – 1854), který se později proslavil jako malíř a profesor na Vídeňské akademii výtvarných umění. Podle jeho návrhu byly do nového kostela pořízeny kostelní lavice. Úkolem vytvořit hlavní oltář byl však pověřen tehdy nejvýznamnější moravský umělec a sochař Ondřej Schweigl (1735 – 1812), který však v průběhu prací umírá. Současný hlavní oltář je dílem Benedikta Edeleho (1797 – 1867) z roku 1825. Součástí kostela byly rovněž dva oltáře z roku 1813, které se však nedochovaly. Jejich pozůstatkem jsou dva reliéfy zasazené do zdi podél hlavního oltáře pod oratořemi: reliéf Svaté Rodiny vytvořený podle obrazu Rafaela Santiho a „Nechte maličkých přijít ke mně“ podle grafiky curyšského rytce Johanna Heinricha Lipse (1758 – 1817). Jejich autorem byl fulnecký řezbář Hrabovský. Oba motivy symbolizovaly to nejcennější, co tanulo na mysl zakladatelky kostela, která přišla o vlastní rodinu a celý svůj život věnovala chudým a talentovaným dětem.

Do chrámu měly být umístěny dvě kazatelny, neboť kostel měl od počátku sloužit věřícím bez rozdílu vyznání. Do kostela byla nakonec umístěna jedna kazatelna, vytvořená v roce 1814. Pastorální, dnes by jsme řekli ekumenický ráz duchovního prostoru podtrhl zpěvník písní, sestavený pro kostel dalším spolupracovníkem hraběnky, zámeckým kaplanem Johannem Edmundem Amosem Schreiberem (1768 – 1850) na základě písní z hornolužického Ochranova, kam v 1. polovině 18. století z náboženských důvodů uprchlo z panství v Kuníně na několik set poddaných moravsko-bratrského vyznání. Zámecký kaplan Schreiber později odešel na faru do Velkého Vražného a zde k zájmu o přírodní vědy přivedl pozdějšího opata a zakladatele genetiky Johanna Gregora Mendela. Kostel v Kuníně představoval architekturu, která svým myšlenkovým konceptem, duchovním rozměrem i provedením neměla v této části Moravy obdoby.

Úmrtím zakladatelky kostela jí narýsovaný duchovní koncept skončil. Přání místních farníků o doplnění architektury o věžní přístavbu se zvony došlo naplnění při renovaci kostela do podoby současného novorománského chrámu s charakteristickým dvojvěžím podle projektu novojičínského stavitele Tomáše Chytila roku 1863. 

Proměna kostela se dotkla také vnitřní výzdoby chrámu za účasti umělců a řemeslníků z nedalekého Nového Jičína. Původní varhany, pocházející z kaple nedalekého zámku, dílo králického varhanáře Josefa Sträussela (1732 – 1776) z roku 1763, byly nahrazeny roku 1846 varhanami, jejichž autorem byl známý novojičínský varhanář Johann Neusser (1807 – 1878). Za pozornost stojí soubor 14 zastavení křížové cesty z roku 1850, které jsou dílem novojičínského malíře Františka Bsirského (1815 – 1884) a také soubor 3 dodnes dochovaných obrazů Panny Marie Růžencové, svatého Josefa a Bolestné matky Boží (kopie Milostného obrazu ze Španělské kaple v Novém Jičíně) od dalšího novojičínského malíře Ignáce Bergera (1822 – 1901).

Mezi významné realizace náleží pořízení dvou nových oltářů Narození Páně a Zvěstování Panny Marie vídeňským malířem Josefem Kesslerem (1825 -1888) nákladem dalšího majitele zámku a patrona chrámu Ernsta Egona landkraběte z Fürstenberga (1814 – 1889) roku 1881.

Ozdobou celého kostela se stala monumentální moderní malba na plátně, nacházející se na stropě kostela. Jejím autorem je jeden z nejvýznamnějších rakouských malířů Anton Kolig (1886 – 1950), rodák z Nového Jičína. Malba byla pořízena k 100. výročí posvěcení kostela v roce 1912 a náleží vůbec k prvním dílům umělce, jehož díla jsou dnes zastoupena ve všech významných světových muzeích a galeriích.

Součástí obnovy kostela se stala rovněž výměna 16 již velmi zchátralých oken, provedená z dobrovolných sbírek obyvatel Kunína. Nová malovaná okna byla dodána roku 1910 vídeňskou firmou Franz Götz. Další malované okno bylo pořízeno v roce 1927 majiteli panství a patrony chrámu Dr. Victorem rytířem Bauerem (1876-1939) a jeho bratrem Dr. Petrem rytířem Bauerem (1888-1965). Na okenním obraze byli zobrazeni sv. Victor se sv. Petrem, okno však bylo zničeno na samém konci 2. světové války za osvobozovacích bojů.

Chrám se v nedávné době stal svědkem mnoha významných událostí: slavnostní mše u příležitosti znovu uložení ostatků zakladatelky kostela hraběnky Marie Walburgy v roce 2000, mše u příležitosti znovu otevření obnoveného zámku v Kuníně v roce 2004 a mnoha koncertů vážné hudby. K 200. výročí posvěcení prošel chrám opětovnou důkladnou obnovou. V roce 2012 bylo okno zničené na konci 2. světové války nahrazeno vitráží s motivem Sv. Kříže a znakem zakladatelky kostela hraběnky Marie Walburgy. Autorkou vitráže je akademická sochařka Kapka Toušková a okno bylo věnováno k výročí chrámu a zakladatelky mnichovským prelátem Mons. Herbertem Jungem, jehož oba rodiče pocházeli z Kunína.